Lovecká sezóna v norských lesích

Jedinečná norská příroda, rozsáhlé pláně a náhorní plošiny, ale i hluboké a téměř nekonečné lesy skýtají plno skrýší a úkrytů pro zvěř. Pro většinu norských oblastí je 25. září začátkem lovu losů. Na přístupových komunikacích do oblastí lovu hlídkují myslivci, aby na probíhající střelbu v dané oblasti upozorňovali veřejnost a nezvané návštěvníky.

Každoročně se v tomto období vyrojí spousty stížností myslivců na přísné limity počtu zvěře, kterou lze lovit. Přestože odborné rozbory jsou spíše na straně těch, kteří hovoří o tom, že zvířatům by rozhodně prospěla dočasná ochrana před lovem. Myslivci naopak argumentují tím, že vysoká zvěř páchá značnou škodu na obdělávaných polích i v lesích s čerstvě vysázenými stromky. Povolení k odstřelu jsou striktní, překročení či zastřelení jiných jedinců než je povoleno se trestá.

V čem spočívá ta vášeň, abyste celé hodiny čekali na stanovišti na jelena. Který možná ani nepřijde? Sedíte v absolutní tichosti, upřeně zíráte, zadržujete dech a bojíte se udělat cokoliv, co by mohlo zvěř vystrašit. Exploze adrenalinu a radosti nastává ve chvíli úspěšné střelby.

Lov je v Norsku (stejně tak jako i v Čechách) významnou společenskou akcí, a to i přesto, že na stanovištích číhá na zvěř většinou každý sám. Po honu i před ním se však vyprávějí příběhy, hoduje i pije, co hrdlo ráčí. Společná vášeň všechny sbližuje.

Lov je koníčkem náročným i po finanční stránce. Platby za lovecké zkoušky, schválení psa, různé povolenky (všeobecnou, na daný revír i zbraň), další lovecká výbava jsou položkami, které dokáží zatížit rodinný rozpočet. Díky tomu je zvěřina nákladnou gurmánskou pochoutkou zdobící hostiny a slavnostní akce.

Téměř dvě třetiny norské půdy je soukromém vlastnictví. Každý z vlastníků upravuje pravidla lovu a pohybu v jeho revíru podle svých představ a místních podmínek. Ve většině případů se potenciální zájemci o lov musí spojit přímo s vlastníkem půdy a domluvit se s ním na podmínkách, za kterých lze na příslušném území lovit. Obecně lze střílet již od 16 let.

Lovecká vášeň je možná jedním z důvodů, proč je držení zbraní v Norsku rozšířeno tak, jak málokde ve světě. V Norsku je registrováno celkem 1,3 miliony zbraní, tedy v přepočtu 26 zbraní na sto obyvatel. Norsko se tak umísťuje na 11. místě světového žebříčku. Ale i ostatní skandinávské země – Švédsko a Finsko – patří k lídrům seznamů zemí s největším rozšířením zbraní mezi obyvateli.

Právo vlastnit zbraň sice není zakotveno v ústavě tak, jako v Americe, přesto je to mnohými považováno za téměř posvátnou záležitost, o níž nehodlají diskutovat. Majitelé střelných zbraní vnímají význam jejich držení jako nástroje, který jim pomůže v případě nebezpečí uchránit jejich rodiny. Na druhé straně barikády stojí názory omezit možnost držení zbraní. Intenzivně uplatňovanými argumenty jsou nešťastné situace, kdy si některý z myslivců splete zvěř s parťákem nebo jinou osobou pohybující se náhodně v okolí lovců.

Argumenty padají z jedné i druhé strany. Ale copak snad obviňujeme po automobilových nehodách auta namísto jejich řidičů? Je to člověk, který zabíjí a ne zbraň. Jestli se nemusíte vzdát svého auta proto, že někteří z ostatních řídí nedbale, nepozorně, riskantně či v opilosti, tak proč byste se měli vzdát práva na svou zbraň jen proto, že někteří nezodpovědní lidé těmi svými páchají trestné činy?