V únoru 1897 hledal norský fyzik Kristian Birkeland horu. Potřeboval místo, kde by mohl celou zimu měřit polární záři a konečně zjistit, co to vlastně je — tehdy to nikdo nevěděl. V září si vybral Halddu, devět set metrů nad Altou. O dva roky později tam stál dům.
Vybral si ji kvůli mrakům. Přesněji kvůli tomu, že jich nad Altafjordem bývá málo.
Birkeland na Haldde sám přezimoval a přišel na to, co dodnes platí: polární záři — latinsky aurora borealis — způsobují nabité částice ze Slunce, které magnetické pole Země stáhne k pólům. Observatoř fungovala od roku 1899 do roku 1926, za války ji Němci vypálili. Zbytky základů jsou nad Altou dodnes.
Sto třicet let po Birkelandovi tam vozím klienty ze stejného důvodu, z jakého si to místo vybral on.
Nahoru na Halddu se v zimě nechodí — je to celodenní výstup a ne pro skupinu v prosinci. Ale z Alty je ta hora vidět a stojí za to o ní vědět: nahoře pořád stojí základy domu, ve kterém někdo před sto třiceti lety trávil zimu jen proto, aby pochopil, co se děje nad ním.
Kam na polární záři: nad Altafjordem je jasněji
Alta leží na sedmdesáté rovnoběžce, v norském Laponsku, na konci dlouhého fjordu a na okraji náhorní plošiny Finnmarksvidda. Tím, že je kus od otevřeného moře, se jí vyhýbá většina vlhkého vzduchu, který na norském pobřeží dělá mraky. Je tam sušeji a jasněji.
Zima tam je, ale ne taková, jakou si lidé představují. V lednu je v Altě průměrně kolem minus sedmi stupňů, v nejchladnějších nocích kolem minus deseti; na pobřeží u Tromsø je průměr kolem minus tří. Rozdíl jsou tři stupně, ne třicet. Praktičtější rozdíl je jiný: mráz ve vnitrozemí je suchý a bezvětrný, na pobřeží se k němu přidává vítr a vlhko.
Tak jako tak platí vrstvy, vlna, pořádné boty a rukavice, ve kterých se dá obsluhovat fotoaparát.
Slunce v Altě nevyjde nad obzor od 26. listopadu do 16. ledna. Naše lednové a únorové termíny už jsou po polární noci — kolem poledne je světlo, večer a v noci tma.
Alta si na polární záři zakládá. Stojí tu Katedrála polární záře a kousek za městem Sorrisniva, nejsevernější ledový hotel na světě, který se každý rok staví znovu. A skalní rytiny v Altě jsou od roku 1985 na seznamu UNESCO — jediná prehistorická památka v Norsku, která se tam dostala. Nejstarším vyobrazením je kolem sedmi tisíc let.
Kde bydlíme — třicet kilometrů od městských světel
Tři noci trávíme v Gargia Lodge, horském penzionu v borovém lese třicet kilometrů od Alty. Nevybral jsem ho náhodou, je to ta samá úvaha, jakou dělal Birkeland. Světla města zář přesvítí; ve tmě mimo dosah pouličních lamp je vidět i slabá aktivita. Když se v noci obloha vyjasní, stačí vyjít ven — žádné vysedávání v autě, žádné vyjíždění za město.
U Gargie je v noci ticho, jaké se v Česku nedá zažít — slyšíte vlastní kroky ve sněhu a nic víc. Když se to spustí, jde se prostě před barák a pár set metrů od světel. Prvních dvacet minut všichni fotí. Pak většina lidí fotoaparát odloží a jen se dívá, což je podle mě ten správný moment. Po půlhodině v mrazu se jde dovnitř ke krbu a za hodinu se jde ven znovu.
Poslední noc se přesouváme do Alty, na břeh fjordu.
Přes den se nečeká. Vyrážíme s husky spřežením do zasněžené krajiny s musherem, který vysvětlí, jak se se psy pracuje. Další den je na výběr jízda na sněžných skútrech přes Finnmarksviddu, nebo lehčí túra — dvě hodiny, nebo tři, podle toho, na co má kdo chuť. Zajedeme za Sámy do Sámi Siidy, ke krmení sobů a k joiku, tradičnímu zpěvu. A večer sauna.
Zájezd na polární záři do Alty: termíny a ceny 2027
Polární záře na vlastní oči — Alta, 5 dní
- 31. 1. – 4. 2. 2027 — 49 700 Kč
- 4. – 8. 2. 2027 — 49 700 Kč
- 28. 2. – 4. 3. 2027 — 51 200 Kč
- 4. – 8. 3. 2027 — 49 800 Kč
Skupina do 14 lidí, jsem s vámi od příletu po odlet. V ceně jsou letenky Praha – Oslo – Alta (nebo z Vídně), čtyři noci, čtyři snídaně a všechny transfery na místě.
Zvlášť se platí aktivity, které si vyberete — husky spřežení, sněžné skútry, sněžnice, velrybí safari, sobí farma — a večeře. Bereme je jen ti, kdo chtějí, takže nikdo neplatí za program, který nejede.
Proč je zima 2027 na polární záři silný rok
Nejspíš jste četli, že sluneční maximum už bylo a nejlepší roky na polární záři jsou pryč. Není to tak.
Sluneční aktivita se opakuje v cyklu dlouhém zhruba jedenáct let. Ten současný se jmenuje sluneční cyklus 25 — v anglických zdrojích Solar Cycle 25 — a NASA s NOAA 15. října 2024 oznámily, že dosáhl vrcholu. Zajímavé je, jak to dodaly: přesný vrchol se pozná až zpětně, po měsících sledovaného poklesu.
Jenže v letech po maximu se k erupcím přidávají koronální díry — chladnější místa na Slunci, ze kterých proudí rychlý sluneční vítr. Jsou stabilnější než erupce, opakují se zhruba každých sedmadvacet dní, jak se Slunce otáčí, a častěji míří přímo na Zemi. Bouře z nich pak trvají déle.
Americká fyzička Tamitha Skov k tomu popisuje jev, kterému říká poslední výdech — silný závěrečný výbuch aktivity, který přichází typicky rok a půl až dva roky před koncem cyklu. Právě takové bouře dávají nejsilnější kategorii; při jedné z nich byla v květnu 2024 polární záře vidět až v Mexiku.
Zimy 2027 a 2028 tedy nejsou dojezd. V sestupné fázi slunečního cyklu 25 je statisticky vyšší šance na dlouhé a silné bouře než v maximu samotném.
Kdy jet: listopad na pobřeží, nebo březen ve vnitrozemí?
Jezdíme do obou a nejsou stejné.
Listopad a prosinec jsou o pobřeží — Tromsø a Malangen. Je polární noc, slunce nevyjde nad obzor a kolem poledne je jen modrošedé šero. Je tepleji, zato vlhčeji a mraky přicházejí častěji. (Tyhle termíny máme na tuhle zimu obsazené.)
Leden až březen je o vnitrozemí — Alta a Finnmarksvidda. Dny se vracejí, kolem poledne už je světlo. Je mrazivěji a jasněji. Sem míří termíny výš.
Jak polární záře vypadá doopravdy — okem a na fotce
Tohle většina webů neřekne, a přitom je to nejdůležitější věta celého článku.
Očima to vypadá jinak než na fotkách. Fotoaparát s dlouhou expozicí nasbírá barvu, kterou lidské oko za tmy nezachytí. Slabá záře je pro oko šedozelený závoj, který se dá na první pohled splést s mrakem. Teprve když aktivita zesílí, je zelená vidět i bez techniky — a při opravdu silné noci přijde růžová a fialová.
Neznamená to, že jsou fotky podvod. Znamená to, že první, co uvidíte, může být slabší, než čekáte. A když pak přijde silná noc, poznáte rozdíl okamžitě. To je ten moment, kvůli kterému se tam jezdí.
Většina lidí je nejdřív zticha. Chvíli trvá, než někdo něco řekne, a bývá to smích, ne nadšený výkřik. A skoro vždycky přijde otázka, jestli tohle už je ono — protože ta slabší záře opravdu vypadá jako divný mrak. Když pak během té samé cesty přijde silná noc, nikdo se neptá.
Co pro to dělám — a co vám nikdo negarantovat nemůže
Polární záři nikdo neobjedná. Je to počasí a sluneční vítr, dvě věci, které nemáme v ruce.
Co ovlivnit můžu: čtyři noci znamenají čtyři pokusy. Bydlíme mimo městská světla. Každý večer sleduju předpověď sluneční aktivity i oblačnosti a podle toho se rozhoduju, jestli má cenu jít ven, nebo jestli je poctivější nechat vás spát. A jezdíme do místa, které si pro tenhle účel vybrali vědci — což je asi nejlepší doporučení, jaké se dá sehnat.
Nejtěžší nejsou noci, kdy je jasno. Nejtěžší jsou ty, kdy předpověď slibuje aktivitu, ale v deset večer je zataženo a ráno se jede na psy. Někdy to ve dvě ráno protrhne a je to nejlepší noc celého zájezdu. Někdy se do rána nestane nic a lidi jsou aspoň vyspalí. Rozhoduju se podle toho, jak vypadá okraj oblačnosti a co ukazuje předpověď na další hodiny — a když si nejsem jistý, jdu se ven podívat sám a teprve pak klepu na dveře.
Kdo tvrdí, že vám polární záři zaručí, buď neví, o čem mluví, nebo to ví a říká to stejně.
Polární záře na vlastní oči — Alta
31. 1. – 4. 2. · 4. – 8. 2. · 28. 2. – 4. 3. · 4. – 8. 3. 2027
Skupina do 14 lidí, průvodce Martin Pišťák, od 49 700 Kč.
Máte otázku k termínu, kondici nebo k tomu, co si vzít s sebou?
Napište nám — je to nezávazné a odpovídáme do druhého dne.
Martin Pišťák
CK ViaMarpi · www.DovolenaNorsko.cz
Časté otázky
Kdy je nejlepší jet na polární záři?
Vidět je od konce září do konce března, kdy je dost tma. Nejsilnější měsíce jsou listopad až únor. My jezdíme v listopadu a prosinci do Tromsø a od ledna do března do Alty.
Kam na polární záři — na pobřeží, nebo do vnitrozemí?
Na pobřeží je tepleji, ale vlhčeji a častěji zataženo. Ve vnitrozemí, kam patří Alta a Finnmarksvidda, je sušeji a jasněji, zato mrazivěji. V lednu je v Altě průměrně kolem minus sedmi stupňů, u Tromsø kolem minus tří — a ten mráz ve vnitrozemí je suchý a bezvětrný.
Kolik nocí je potřeba, aby se dala vidět?
Čím víc nocí, tím vyšší šance — jedna noc je loterie. Náš zájezd do Alty má čtyři noci, tedy čtyři pokusy.
Je polární záře vidět i z města?
Slabou zář městská světla přesvítí. Proto bydlíme třicet kilometrů za Altou v lese, mimo dosah pouličních lamp.
Jak polární záři vyfotit?
Stativ, manuální režim, co nejotevřenější clona, ISO kolem 1600 až 3200 a expozice od dvou do patnácti vteřin podle síly záře. Novější telefony noční režim zvládnou taky, ale bez opory se rozmaže.
Kolik stojí zájezd na polární záři do Alty?
Termíny v roce 2027 stojí 49 700 Kč až 51 200 Kč za osobu podle data. V ceně jsou letenky Praha – Oslo – Alta, čtyři noci, snídaně, transfery a český průvodce. Aktivity a večeře se platí zvlášť.
Ovlivňuje sluneční cyklus 25 polární záři v roce 2027?
Ano. Sluneční cyklus 25 (Solar Cycle 25) vrcholil v říjnu 2024. V letech po maximu se k erupcím přidávají koronální díry — proudy rychlého slunečního větru, které míří na Zemi častěji a jejichž bouře trvají déle. Zimy 2027 a 2028 proto nejsou slabší roky, jak se často píše.
Uvidím ji určitě?
Ne, a nikdo vám to zaručit nemůže. Záleží na sluneční aktivitě a na oblačnosti. Můžeme ovlivnit počet nocí, tmu kolem ubytování a to, že průvodce sleduje předpověď — víc ne.
