Pro pižmoně severního (angl. muskox) vážícího 200 až 450 kg je charakteristická hustá a dlouhá srst (na bocích dosahující téměř až k zemi), která ještě více zdůrazňuje jeho mohutnost a robustnost. Hlavu samců i samic zdobí zahnuté rohy (podobné těm, které známe u beranů) a neuvěřitelně tvrdé, téměř „opancéřované“ čelo.
Ačkoli se v chladných a mrazivých dobách tato zvířata vyskytovala i v Evropě, postupně se jejich výskyt posouval do severských arktických oblastí Kanady, Aljašky a Grónska. Do norského národního parku Dovrefjell byla kolonie pižmoňů vysazena kolem roku 1930. Původní pižmoni byli v 19. století pro vzácnou kožešinu vyhubeni. V současnosti jich na území národního parku žije již přes 500 kusů.
Ačkoli pižmoň vypadá jako neohrabané zvíře a turisté mají tendenci se k nim přibližovat kvůli focení na co nejbližší vzdálenost, varování místních strážců parku nejsou přehnaná. Jakmile překročíte „útěkovou vzdálenost“ udávanou na 100 metrů, zvíře cítící ohrožení začne hlasitě odfrkovat a funět. Pak přichází překvapivě rychlý útok. Představa, že by se vám podařilo utéct z jeho dosahu, je iluzorní. Dokáže totiž běžet rychlostí až 60 km/h. Na našich zájezdech do Norska dbejte prosím na doporučení zkušených rangerů a nepřibližujte se k pižmoňům na vzdálenost menší než 200 metrů!
Národní park Dovrefjell s nejvyšším vrcholem Snøhetta (2.286 m.n.m.), stejně jako i národní park Rondane, je také domovem posledních nemnoha kusů původních sobů, kteří sem domigrovali přes Beringův průliv z Aljašky. V národním parku Dovrefjell, který je častým cílem výprav pořádaných pod hlavičkou "Dovolená Norsko", se setkáte s projevy drsného skandinávského klimatu, kromě vrcholků vysokých hor tady uvidíte i rovinaté pasáže s typickou severskou tundrou.
